úterý 17. ledna 2012

kjnk

iloveitiloveitiloveitwhenyoueatit
iloveitiloveitiloveitwhenyoueatit
iloveitiloveitiloveitwhenyoueatit
iloveitiloveitiloveitwhenyoueatit

pofoukávat si tudy , a tamhle.
a jen se ptám bez odpovědí.
to se tak nevidí.
vlastne tady jo, tady všude. tady vždy. tady navždy.
jen plápolat ve větru.

bezcílne. rúžovo.
zachytit ty modré vlákna , uprostred. na okrajích.
stáva se z ní cukrová vata. tak hořká , citová   s podchlazenýma nohama u bazénu.

možná někdy dospěje na neco sladšího, něco většího, ale taky míň významnýho a tak trochu otupělýho.
bloudit a bloudit.
jenom labyrinty a zmotané mračna.
douhy nikde.
vlákna , proplítavé vlákna.

třpytky třpitivé
oční víčka
rty a rty .
a potom hloubka
v madraci.
hluboká hloubka tam někde mezi závity a dřevem.

a škrábaní a škrábaní
a potom výšky. jo .
hluboké výšky , ty které si pamatujete do konce života a púsobí tam dolu.

hladkost
krehka hladkost
zlomitelná.

v dálke v dálke v dálke
i když jenom přes sklo.
sklovité sklo, vodrážejíci pravdu a všechny ty pocity
ty které mají směrovat opačně.

a potom jenom ticho.
a všechno proudí kolem.
popřípade se to vysloví jeno vočima.
tými plnými . všeho všehoucího.
které to mají vryto . navždy.

Žádné komentáře:

Okomentovat